Životopis - Důvod k boji

Boxer James J. Braddock, známý široké veřejnosti z životopisného filmu "Cinderella Man" (2005, režie Ron Howard, v hlavních rolích Russell Crowe a Renée Zellweger), se narodil 7. června 1905 irským přistěhovalcům Josephu Braddockovi a Elizabeth O'Tooleové.

S pěti chlapci a dvěma děvčaty se rodina přestěhovala z malého newyorského domova do poklidného Hudson County v New Jersey.

Stejně jako mnoho jiných chlapců i Jimmy rád hraje baseball a plave na břehu řeky Hudson. Sní o tom, že se stane hasičem nebo železničářem.

V letech 1919 až 1923 pracoval Jim Braddock v několika zaměstnáních a právě v tomto období objevil svou vášeň pro box. Několik let trénoval a zápasil na amatérské úrovni v New Jersey. V roce 1926 vstoupil do profesionálního boxu ve střední váze. Během prvního roku Braddock dominoval soutěžím a porážel jednoho soupeře za druhým,vždy v prvních kolech každého zápasu.

Vzhledem k tomu, že jeho váha je na hranici kategorie, uvažuje Braddock o přestupu do nejvyšší, těžké váhy. Jeho velikost v nové kategorii není nejdominantnější, ale jeho pravá ruka to dokáže účinně kompenzovat.

18. července 1929 nastoupil Jim Braddock na Yankee Stadium do ringu, aby se utkal s Tommym Loughranem. Loughran strávil mnoho času studiem Braddockovy techniky, a tak se dlouhých 15 kol snažil držet Jimovu pravou ruku na uzdě. Ten nebyl schopen zasadit jasné a silné údery a na konci zápasu prohrál na body.

3. září 1929, necelé dva měsíce po schůzce s Loughranem, se zhroutil americký devizový trh. Toto datum znamenalo začátek temného období, které se později stalo známým jako "Velká hospodářská krize". Braddock, stejně jako několik milionů dalších Američanů, přišel o všechno.

Bez práce se Jim snaží bojovat a následně přinést domů něco k jídlu, pro svou ženu Mae a tři děti, Jaye, Howarda a Rosemarie. Prohraje šestnáct z dvaadvaceti zápasů, během nichž si několikrát zlomí pravou ruku. Když už mu to nedovolí pokračovat, nezbývá mu než odložit svou hrdost a pověsit rukavice na hřebík.Nemá jinou možnost, a tak se postaví do fronty na státní dávky, aby získal alespoň minimální pomoc pro svou rodinu.

Když už se zdálo, že ho štěstí opustilo, nabídl mu v roce 1934 jeho starý manažer Joe Gould možnost znovu zápasit. Na poslední chvíli se vyzyvatel John "Corn" Griffin vzdal, a tak byl povolán Jim Braddock, ten starý šampion, který už dávno odešel a který na začátku své kariéry vyhrál tolik zápasů. Zápas mezi Griffinem a Braddockem byl úvodním zápasem dalšího ročníku.výjimečná událost: souboj o titul mistra světa v těžké váze mezi úřadujícím šampionem Primo Carnerou a vyzyvatelem Maxem Baerem.

Navzdory všem předpokladům, pravděpodobně i svým vlastním, porazil James J. Braddock Griffina knokautem ve třetím kole.

Pak se Braddockovi naskytne nová příležitost: utkat se s Johnem Henrym Lewisem. Ten je favoritem, ale Braddock opět zvrátí nepřízeň osudu, tentokrát v deseti kolech. Jimův příběh fascinuje masy a všichni ho označují za hrdinu.

V březnu 1935 se utkal s obrem Artem Laskym. V Jimově rohu jako by byl celý národ. Braddock vyhrál po patnácti bolestivých kolech.

Díky tomuto mimořádnému vítězství se Braddock stal nejlepším uchazečem o titul mistra světa v těžké váze Maxe Baera, který v onu slavnou noc, kdy se Braddock vrátil do ringu, porazil Primo Carnera. Max Baer měl pověst skvělého a zuřivého rváče s pěstí z dynamitu, pravděpodobně nejsilnějšího ranaře všech dob.

Večer 13. června 1935 v newyorské Madison Square Garden vstoupil Braddock do ringu, aby se utkal s Baerem. Jim studoval Baerův styl stejně jako před lety Tommy Loughran proti němu. Axiom byl jednoduchý: Jim může Baera porazit, pokud se dokáže držet dál od Baerovy smrtící pravé ruky. V dlouhém a tvrdém zápase plném fascinace a sportovní soutěživosti,Braddock vítězí na body po 15 vyčerpávajících kolech: James J. Braddock je novým mistrem světa v těžké váze.

Následující dva roky Jim odehrál řadu exhibičních zápasů. 22. června 1937 pak musel obhajovat titul proti Joe Louisovi, "Černé bombě". Jim titul prohrál, ale odehrál možná nejlepší zápas své kariéry.

Jim Braddock chtěl odejít do důchodu se vztyčenou hlavou a 21. ledna 1938, poté co v deseti kolech porazil Tommyho Farra, který byl příkladem naděje pro miliony Američanů, pověsil rukavice na hřebík a nadobro ukončil závodní box.

Po odchodu do důchodu v roce 1942 Jim a jeho manažer Joe Gould narukovali do americké armády. Před koncem druhé světové války Jim sloužil na ostrově Saipan. Po návratu se Braddock podílel na stavbě mostu Verrazano a pracoval jako dodavatel vybavení pro námořnictvo. Jim se svou ženou Mae a jejich třemi dětmi se pak přestěhovali do krásného domu vNorth Bergen v New Jersey, kde budou žít až do konce svého života.

29. listopadu 1974, s 85 zápasy a 51 vítězstvími za sebou, James J. Braddock zemřel na lůžku. Mae Braddocková žila v domě v North Bergenu ještě mnoho let, než se přestěhovala do Whitingu (rovněž v New Jersey), kde v roce 1985 zemřela.

Jméno Jima Braddocka bylo v roce 1964 zapsáno do "Ring Boxing Hall of Fame", v roce 1991 do "Hudson County Hall of Fame" a v roce 2001 do "International Boxing Hall of Fame".

Dnes děti a vnuci Jima Braddocka udržují jeho památku, jeho obraz a jeho výjimečný příběh.

Tento příběh je elegantně a věrně vyprávěn díky práci již zmíněného Rona Howarda, který světu představil portrét hrdiny Jamese J. Braddocka (i díky mimořádnému výkonu Russella Crowea), boxerské popelky, která se díky velkým a ušlechtilým pohnutkám dokázala zvednout z popela a dosáhnout vrcholu.