Životopis - Umění v perspektivě

Jedna z největších osobností renesance, tvůrce matematické perspektivy a teoretik umění Leon Battista Alberti se narodil roku 1404 v Janově jako nemanželský syn Lorenza Albertiho, florentského exulanta a člena bohaté kupecké rodiny, který byl od roku 1382 z politických důvodů vypovězen z Florencie.

Studoval v Padově a věnoval se zejména studiu literatury. Jeho láska ke klasicismu propukla natolik, že později sepsal "Descriptio Urbis Romae", první systematickou studii k rekonstrukci římského města.

Poté se přestěhoval do Boloně, kde se věnoval studiu kanonického práva a řečtiny, ale ze svých zájmů nevynechal ani hudbu, malířství, sochařství, architekturu a fyzikálně-matematické vědy. Po otcově smrti v roce 1421 však došlo k vážným neshodám s rodinou, k nimž se přidaly finanční potíže, tytéž, které pravděpodobně vedly k otcově smrti v roce 1421.touha přijmout řeholní řád a začít kariéru v církvi.

V roce 1431 se stal sekretářem patriarchy z Grada a v roce 1432, po přestěhování do Říma, byl jmenován apoštolským abbreviátorem (funkce, která spočívala v kontrasignaci apoštolských "breviářů", tj. dispozic, které papež zasílal biskupům), kterou zastával dobrých 34 let, během nichž žil mezi Římem, Ferrarou, Boloňou a Florencií.

Vzhledem k významu jeho činnosti jako architekta a umělce tvoří významnou část jeho literární tvorby pojednání o architektuře (De re aedificatoria, 1452, monumentální dílo o deseti svazcích, které mu přineslo slávu jako "Vitruviovi nové architektury"), malířství (De pictura, 1435, později přeložené do lidového jazyka pod názvem Della pittura) a sochařství.Ve svých spisech, počínaje úvahami o antickém umění, rozvíjí teorii, že krása není nic jiného než matematicky vyjádřitelná harmonie mezi celkem a jeho částmi: odtud myšlenka, že v "proporcích" římských staveb spočívá základ architektonického designu.

Od roku 1433 se věnoval slovesné tvorbě čtyř "Knih o rodině", snad svého vrcholného díla, které dokončil v roce 1441. Pojednání reprodukuje dialog, který se odehrál v Padově v roce 1421 a jehož se účastnili čtyři členové rodiny Albertiů, k nimž autor přidává pátou, Battistu, smyšlenou postavu, která se pravděpodobně vydává za samotného Albertiho z roku 1441.mladá. V tomto dialogu se střetávají dvě protichůdné vize: na jedné straně nová, buržoazní, moderní mentalita, na straně druhé minulost, tradice.

Z jeho nesčetných úspěchů na poli architektury stojí za zmínku, že je autorem takzvaného Tempio Malatestiano v Rimini a Palazzo Rucellai ve Florencii, že se zasloužil o dostavbu kostela S. Maria Novella (rovněž v Medicejském městě), kostela Sant'Andrea v Mantově a zvonice katedrály ve Ferraře.

Souhrnně lze říci, že Leon Battista Alberti v sobě shrnuje charakteristiku nového člověka renesance, takzvaného "univerzálního člověka", jehož vzor dovedl do nejvyšších výšin Leonardo. Byli to umělci a intelektuálové, ti renesanční, jejichž vynalézavost a všestrannost jim umožňovala vyniknout v nejrůznějších kulturních oblastech.

Pokud jde o tvorbu janovského génia, je třeba se zmínit také o složení latinsky psaného satirického románu "Momus" (Momo) z roku 1450, v němž se s jistou hořkostí zabývá vztahem mezi literaturou a politickou mocí. Kromě toho nelze opomenout latinsky psané Apologie z roku 1437, jakési breviáře jeho životní filozofie.

Po dlouhém, intenzivním a pracovitém životě zemřel 25. dubna 1472 v Římě.