Životopis - Papíroví motýli

Slavný spisovatel "Lolity" se narodil v Petrohradě v roce 1899 v rodině staré ruské šlechty, která po revoluci v roce 1917 emigrovala na Západ. Jeho výchova je tedy silně poplatná evropskému cítění, jehož momenty a dilemata dokázal rozehrát, aniž by opustil smysl pro drama typický pro ruskou kulturu. Vystudoval Cambridge a Evropa se pro něj stala životním prostředím.žil nejprve ve Francii a poté v Německu, ačkoli nejstarší spisy připisované umělci jsou ještě v ruštině (proto se rozšířily především mezi emigranty z jeho země).

Vladimir Nabokov, vášnivý milovník motýlů, si vypěstoval vášeň pro hmyz, která se mu stala opravdovou profesí. Když se v roce 1940 přestěhoval do Spojených států (v roce 45 přijal americké občanství), učinil tak proto, aby se stal entomologickým badatelem. Od té doby psal anglicky. Geniální spisovatel samozřejmě nikdy neopustil literaturu, a to natolik, že později, po dobu nejméně jedenácti let, psal v angličtině.léta vyučoval ruskou literaturu na Cornellově univerzitě v Ithace a střídavě pracoval jako entomolog a spisovatel (nezapomenutelná zůstává jeho fotografie, jak v křoví se sítí v ruce loví motýly).

Jeho první román "Mašenka" vyšel v roce 1926, o pár let později následoval "Král ženich" a postupně "Obrana Luzina" (příběh založený na jeho další velké vášni, šachách), "Oko", "Camera Obscura", "Sláva" a kafkovská povídka "Pozvání na stětí". Všechna tato díla lze do značné míry označit za mistrovská, za obdivuhodné syntézy námětů.typicky ruské, jako je rozdělení, a krize typicky evropského románu.

Ale spisovatel jako Nabokov nemohl zůstat lhostejný ani k takové realitě, jako je ta americká, s jejími dramaty, strastmi a rozpory. Osamělost typická pro tak vysoce individualistickou společnost, téma subjektu hnaného četnými možná svůdnými a komerčními zájmy nemohly být velkým duchem ruského umělce ignorovány.

Na emotivní vlně této introspektivní analýzy napsal "Skutečný život Sebastiana Knighta" a v roce 1955 vydal knihu, která mu zajistila věčnou slávu, skandální a vznešenou "Lolitu". S vydáním tohoto románu Nabokovova sláva vskutku raketově vzrostla, okamžitě se téma (morbidní vztah mezi zralým profesorem a mladou dívkou) i stylrománu se dostal do centra pozornosti mezinárodní kritiky a následně ovlivnil řadu autorů.

Jakmile horká chvilka "Lolity" pominula, Nabokov pokračoval v vydávání dalších knih s velkou hloubkou, jako je "Pnin", ironická sonda do světa amerických vysokých škol, a "Bledý oheň", rovněž zasazený do vysokoškolského světa. Spisovatelova schopnost odhalit, co se skrývá za zdáním průměrného západního, neurotického člověka, je opět nepřekonatelná.Z Nabokovova pera stále vychází řada románů, z nichž ne všechny jsou ceněny tak, jak by si zasloužily, a jsou předmětem opožděného znovuobjevování.

Nemělo by se také zapomínat, že Nabokov byl také vynikajícím literárním kritikem. Ve svých studiích se věnoval především autorům ze své vlasti, z nichž jmenujme alespoň zásadní esej "Nikolaj Gogol" (1944). Důležitý je také jeho anglický překlad Puškinova "Evgenije Oněgina", doplněný osobním komentářem. Další eseje o evropských spisovatelích.19. a 20. století byly shromážděny v posmrtně vydaných "Přednáškách o literatuře" (1980). Soubor rozhovorů a článků, rovněž na entomologická témata, je v "Silných názorech" vydaných rovněž v italštině pod názvem "Intransigences".

Vladimir Nabokov zemřel 2. července 1977 ve švýcarském Montreaux ve věku 78 let na zápal plic.