Životopis - Útěk před rakovinou času

• Díla Samuela Becketta

Samuel Beckett se narodil 13. dubna 1906 v Irsku, v městečku Foxrock nedaleko Dublinu, kde prožil poklidné dětství, nepoznamenané žádnými zvláštními událostmi. Jako všichni chlapci jeho věku navštěvoval střední školu, ale měl to štěstí, že se dostal na Port Royal School, stejnou instituci, která před několika desetiletími hostila nikoho jiného než Oscara Wildea.

Samuelova povaha se však výrazně liší od povahy průměrného vrstevníka. Už jako teenager totiž vykazuje známky rozjitřeného nitra, vyznačujícího se obsedantním hledáním samoty, později tak dobře zvýrazněné ve spisovatelově prvním mistrovském románu, halucinačním "Murphym". Nelze se však domnívat, že Beckett byl špatný student: zdaleka ne.Navíc, na rozdíl od toho, co bychom si o intelektuálovi (byť začínajícím) mohli myslet, má velké nadání pro sport obecně, v němž vyniká. Proto se sportu intenzivně věnuje, alespoň během svých vysokoškolských let, ale zároveň nezanedbává studium Danta, do něhož se obsedantně ponořuje až do té míry, že se stává skutečným odborníkem (což je v anglosaské oblasti velmi vzácné).

Jeho hluboká vnitřní nemoc ho však neúprosně a nemilosrdně okopává. Je přecitlivělý a hyperkritický, a to nejen vůči ostatním, ale především vůči sobě samému. To jsou rozpoznatelné znaky nemoci, která ho bude provázet po celý život. Začíná se stále více izolovat, až vede život opravdového poustevníka, nakolik je to v moderní společnosti možné. Nevychází ven, uzavírá se do sebe.Pravděpodobně se jedná o syndrom, který bychom dnes mazaným jazykem psychoanalýzy nazvali "depresí". Tato sžíravá nemoc ho nutí celé dny ležet v posteli: často není schopen vstát až do pozdního odpoledne, tak ohrožený a zranitelný se cítí ve vztahu k vnější realitě. během této hořké nemoci se mu stává, že se mu nedaří vstát.jeho láska k literatuře a poezii stále více roste.

První zásadní zlom nastal v roce 1928, kdy se po udělení stipendia Trinity College rozhodl přestěhovat do Paříže, kde studoval francouzštinu a italštinu. Přestěhování mělo okamžitý pozitivní efekt: zanedlouho začal mladík vnímat nové město jako svou druhou vlast. Navíc se začal aktivně zajímat o literaturu:Navštěvoval pařížské literární kruhy, kde se seznámil s Jamesem Joycem, který ho učil.

Dalším důležitým vývojem je zjištění, že psaní má na jeho stav v jistém smyslu blahodárný vliv, dokáže ho rozptýlit od obsedantních myšlenek a poskytuje mu tvůrčí kanál, v němž může ventilovat svou vznětlivou citlivost a bujnou fantazii. Během několika let se díky intenzivnímu pracovnímu tempu, které podstupuje, a především díky střežené intuici, s nížZískává literární cenu za báseň "Whoroscope", která se zaměřuje na téma pomíjivosti života. Zároveň začíná studovat Prousta, svého oblíbeného autora. Jeho úvahy o francouzském spisovateli (které později vyústily ve slavnou esej), mu osvětlují realitu života a existence a vedou ho kzávěr, že rutina a zvyk "jsou jen rakovinou času". Náhlé uvědomění, které mu umožní provést ve svém životě rozhodující změnu.

Naplněn novým nadšením totiž začne bezcílně cestovat po Evropě, lákají ho země jako Francie, Anglie a Německo, přičemž nezanedbává ani kompletní prohlídku své vlasti, Irska. Život, probouzející se smysly, jako by ho ohromil: pije, navštěvuje prostitutky a vede život plný excesů a zhýralosti. Jde mu jen o pulzující hmotu,žhavý, energický proud, který mu umožňoval psát básně i povídky. Po tomto dlouhém putování se v roce 1937 rozhodl natrvalo přestěhovat do Paříže.

Zde se seznámil se Suzanne Dechevaux-Dumesnil, ženou o několik let starší, která se stala jeho milenkou a o několik let později i manželkou. Vedle víceméně přechodných otřesů, které poznamenaly jeho soukromý život, se objevily i ty, které vyvolala mašinérie dějin, jež se málo stará o jednotlivce. Tehdy vypukla druhá světová válka a Beckett se rozhodl prointervencionismus, aktivně se účastní konfliktu a nabízí se jako odborný překladatel pro okrajové části odboje. Brzy je však nucen se odstěhovat, aby se vyhnul nebezpečí, které se vznáší nad městem, a stěhuje se se Suzanne na venkov. Zde pracuje jako farmář a krátce v nemocnici, nakonec se po skončení války vrací v roce 45 do Paříže, kde nacházíznačné ekonomické potíže.

V období mezi lety 45 a 50 napsal několik děl, mezi nimiž jsou novely "Malloy", "Malone umírá", "Nepřijatelný", "Mercier et Camier" a řada divadelních her, v podstatě novinka v jeho katalogu. Jsou to tytéž hry, které mu přinesly nehynoucí slávu a jimiž je znám i široké veřejnosti. Patří mezi ně například slavná hra Čekání na Godota "Ve stejných letech jako Ionesco (další přední představitel tohoto 'žánru') zahajuje tzv. divadlo absurdity.

Samuel Beckett

V opeře totiž vidíme dva hlavní hrdiny, Vladimíra a Estragona, jak čekají na fiktivního zaměstnavatele, pana Godota. Nic dalšího o příběhu nevíme, ani kde přesně se oba poutníci nacházejí. Divák ví jen to, že vedle nich stojí plačící vrba, symbolický obraz, který v sobě kondenzuje všechno a nicotu. Odkud obě postavy přicházejí a především zJak dlouho budou čekat? Text to neříká, ale především to neříkají ani oni sami, kteří se ocitají v situaci, kdy do nekonečna prožívají tytéž situace, tytéž dialogy, gesta, aniž by byli schopni odpovědět i na ty nejzřetelnější otázky. Stejně záhadné jsou i další (málo početné) postavy příběhu.....

První uvedení "Endgame" v londýnském divadle Royal Court se datuje do roku 1957. Všechna Beckettova díla jsou nesmírně novátorská a hluboce vybočují z formy a stereotypů tradičního dramatu, a to jak po stránce stylové, tak tematické. Zápletky, napětí, děj a zkrátka vše, co obecně uspokojujeveřejnost zaměřit na téma osamělosti moderního člověka nebo na téma takzvané "nekomunikativnosti", která obrňuje lidské vědomí v rozjitřeném i nevyhnutelném individualismu ve smyslu nemožnosti postavit vlastní nevyzpytatelné vědomí "před" Druhého.

Všemi těmito bohatými tématy se prolíná také motiv ztráty Boha, jeho nihilistického zničení z rukou rozumu a dějin, antropologické vědomí, které člověka uvrhuje do stavu rezignace a bezmoci. Styl velkého autora se zde vyznačuje suchými, holými větami, utvářenými na základě průběhu a požadavků dialogu, častoPopisy postav a prostředí jsou redukovány na to nejnutnější.

Jde o technické a poetické charakteristiky, které neminou zájem i části hudebního světa, přitahovaného četnými souzněními s dosavadními výzkumy zvuku. Za všechny stojí za zmínku práce, které na Beckettově díle a kolem něj provedl Američan Morton Feldman (vážený samotným Beckettem).

Samuel Beckett

V roce 1969 byla velikost irského spisovatele "institucionalizována" udělením Nobelovy ceny za literaturu. Poté pokračoval v psaní až do své smrti 22. prosince 1989.

Díla Samuela Becketta

Díla Samuela Becketta dostupná v italštině:

• Čekání na Godota
• Disiecta. Rozptýlené spisy a dramatický fragment
• Film
• Konec zápasu
• Šťastné dny
• Obrázek bez populátoru
• Špatně vidět špatně řekl
• Mercier a Camier
• Murphy
• Více penisu než chleba
• Básně v angličtině
• První láska - Romány - Texty pro nic za nic
• Proust
• Co je divné, pryč
• Pohádky a divadlo
• Stirring Still
• Celé divadlo
• Tři výhodné kusy
• Trilogie: Molloy - Malone umírá - The Unnamable
• Poslední páska Krapp-Ceneri
• Watts