Životopis - Zlato v mých ústech

Psal se 6. listopad 1954, když se v Lagonegru, městečku v provincii Potenza, narodil Pino Mango (Giuseppe Mango); jeden z nejoriginálnějších hlasů na italském hudebním nebi, a nejen zde. Okouzlující preludování, bohaté na nuance a vokální virtuozitu: taková atmosféra dýchá při poslechu jeho nezaměnitelných písní.

Pro Manga nesmí být hudba omezována, ale naopak musí mít obrovský prostor, a proto se zaměřuje na "cizí" zvuky a nereflektuje se v italské hudbě, která je pak příliš svázána s určitými stereotypy.

Velký význam přikládá rytmickému rozměru, zajímavé a využívané jsou liché doby, často komponuje v 5/4 a 6/8, čímž prokazuje hudební spřízněnost, která není příliš spjata s italskou tradicí.

Ačkoli se cítí velmi blízko původu naší velké melodie, cítí potřebu spojit ji se zvuky typickými pro jiné kultury, jako je americká, anglosaská nebo irská.

Písně Mango Nikdy nejsou zjevné, ale vždy artikulované v propracovaných a složitých melodiích. Přirozené sklony, naslouchání a studium: to je syntéza hlasu, která ho z hlediska barvy a hlasového rozšíření činí skutečně jedinečným a vrcholí v jeho hlasové charakteristice: polohlasu (hrudní hlas nezaměňovat s falzetem, což je znamenitý hlas hlavy).

Vytvořil skutečný styl, založený na neustálých změnách sklonu: stoupání a klesání, kde jeho hlas bez zaváhání vyniká a ukazuje se jako usilovný vyznavač stylové dokonalosti.

Povolání Pino Mango Slávu a popularitu si vydobyl dlouhou praxí, moudře chráněnou dávkou nepřetržitého hudebního výzkumu a dlouho promyšlenými nahrávkami.

Od útlého věku byl jeho cit pro hudbu velmi intenzivní a plný spoluúčasti, projevující se vrozenou vášní. V sedmi letech již hrál s místními kapelami, ve třinácti se přiblížil žánrům, které byly všechno jiné než melodické, přežvykoval hard rock a blues, vyrůstal při poslechu Led Zeppelin, Deep Purple, Roberta Planta, Arethy Franklin, Petera Gabriela, čímž ovlivnil svůj vlastní přístup.zpěv.

Souběžně se svou vášní pro hudbu absolvoval studium sociologie na univerzitě v Salernu, a když pocítil potřebu sloužit svému hlasu, začal psát. Projevil velkou zručnost v rozvíjení melodických linek, které umocňovaly zpěv, jenž byl pojat jako skutečný nástroj.

Vůbec první nahrávkou je píseň: "Indiscutably Mine", která se po propagačním uvedení bude jmenovat "Su questa terra solo mia" (Na této zemi jen moje), zařazená na debutové album vydané v roce 1976 "La mia ragazza è un gran caldo" (Moje holka je žhavá) u RCA, kde se stará o hudební stránku svých písní, což je vlastnost dodnes důsledně dodržovaná. Následujícího roku, podpořena prestižním domemvydavatelství Numero 1 - to z Battistiho zlaté éry - uvedlo na trh 45 otáčkovou desku "Fili d'aria / Quasi Amore", která je dnes považována za opravdový sběratelský unikát, protože obsahuje dvě skladby, které nikdy nebyly vydány na žádném albu.

Uplyne další rok a je nahrána nová pětačtyřicítka: "Una Danza / Non Aspettarmi".

Tři roky po svém debutovém albu, opět za asistence svého bratra Armanda, se umělecky přihlásil k názvu Pino Mango; v roce 1979 natočil s velmi neobvyklým obalem svou druhou desku: "Arlecchino", doprovázenou singlem "Angela Ormai".

Po dalších třech letech čekání vydal své třetí album "È Pericoloso sporgersi" z roku 1982, které zároveň propagovalo stejnojmenný singl, tentokrát s Fonitem Cetra. V roce 1984 Mango podal přihlášku do konkurzu, která však zůstala dlouho ležet na Fonitových stolech.

Znechucen chabou pozorností se bohužel rozhodl opustit svět hudby a vrhl se po hlavě do akademického studia. Ironií osudu to byl zlom v kariéře umělce Manga.

Jistý Mogol byl ve studiu Fonit a poslechl si úryvek z poslechu, udělal na něj dobrý dojem a požádal o schůzku s Mangem, který byl v té době zaneprázdněn v římských studiích natáčením Scialpiho alba.

Pozvání však mladý Lučan, do té doby stále odhodlanější opustit hudbu kvůli studiu, odmítl a teprve po opakovaných pokusech se to Mogolovi podařilo. Setkání, které se uskutečnilo i za přítomnosti Mara Majonchiho a Alberta Salerna, bylo pozitivní a rychle vyústilo nejen v rozhodnutí produkovat mladého umělce, ale také napsat k této hudbě texty.Ožila jedna z nejreprezentativnějších a nejznámějších písní skupiny Mango: mluvíme o skladbě "Oro".

Dá se říci, že po této události zahájil nové nahrávací dobrodružství, k němuž mu dopomohla i stále užší spolupráce s Mogolem, což bude znamenat velmi důležitý moment v jeho umělecké kariéře. Přehodil výhybku a během následujících čtyř let vyšla neméně než čtyři alba: The Wave

Nezadržitelný úspěch alba Oro ho zavál na Ligurskou riviéru, ostatně v roce 1985 hostilo Mango právě pódium v Sanremu. Na festivalu debutoval s písní Il Viaggio, okamžitě získal cenu kritiky a vydal 45 otáček, natočil album Australia.

V roce 1986 se opět představil na festivalu Sanremo, tentokrát v kategorii Big. Na řadu přišla deska Lei verrà a album Odissea. Zároveň získal cenu Telegatto jako "zjevení roku".

V roce 1987 to bylo opět Sanremo: jednalo se o píseň Dal cuore in poi, ale do historie se zapsala i další píseň: byl to rok Bella d'estate, kterou napsal společně s Lucio Dalla, 33. nesla název Adesso. S touto písní získal velkou satisfakci, která na sebe nenechala dlouho čekat ani ze zahraničí, album vyšlo po celé Evropě, především v Německu, ale doslova jako horké koláče se prodávalo ve Španělsku, kde sese dostala na vrchol hitparád a brzy vyšlo španělsky zpívané album pod názvem Ahora.

V roce 1988 vyšlo lučanskému umělci nové album Inseguendo l'aquila, tentokrát s úryvkem Ferro e fuoco. Ještě značný ohlas v zahraničí a další vydání v iberském jazyce, album, které ve Španělsku změnilo název na Hierro y Fuego.

V roce 1990 se po dvouleté pauze vrátili do Sanrema, prezentovaná píseň zněla Tu si... Vydání alba nemělo pro festival žádné následky, nejprve vyšel singl Sanremo, pak až za několik měsíců Sirtaki. Písně kalibru Nella mia città a Come Monna Lisa se brzy staly velmi úspěšnými v Itálii i mimo ni. OpětovněZe spřáteleného Španělska přišly více než povzbudivé signály a vyšlo třetí španělsky zpívané album v řadě. Do jeho vitríny s trofejemi přibyla cena Vela d'oro, kterou získal v Riva del Garda.

V roce 1992, po vydání alba Come l'acqua, byl zasvěcenými vychvalován jako zpěvák středomořského popu. Z téhož alba, kromě stejnojmenné Come l'acqua vydané ve dvojverší, se malebné a popisné Mediterraneo stalo skutečným základem italské hudby.

V roce 1994 změnil vydavatelství, tentokrát u EMI, kde vydal album Mango, z něhož vyniká píseň Giulietta, kterou napsal společně s geniálním Pasqualem Panellou.

V roce 1995 přišla nová účast v Sanremu, píseň Dove vai, oceněná jako nejlepší aranžmá písňové soutěže, v úpravě Rocca Petruzziho; poté vyšlo první živé vystoupení v nyní již solidní umělecké kariéře.

V roce 1997 se vrátil k Fonitu Cetra vydáním alba Credo a návrat to byl pompézní. Pro realizaci tohoto alba Mango využil zahraničních spolupracovníků kalibru: Mela Gaynora (bubeník Simple Minds) a Davida Rhodese (kytarista Petera Gabriela). Album je hudebně prodchnuto říznými atmosférami a zvukovými prostředími, což je výsledek zručných aranžmáRocco Petruzzi a Greg Walsh.

Následující rok mají ozvěny sirén Sanremesi stále uhrančivé kouzlo a za účasti Zenimy představuje publiku píseň Luce, mistrovsky reprodukovanou v anglické verzi v reedici Credo.

V roce 1999 došlo k nové změně nahrávací společnosti, tentokrát k WEA. Tak vyšlo první oficiální The best of diskografie, název alba zní Visto così, obsahuje dvě dosud nevydané skladby složené s dnes již osvědčeným bratrem Armandem a opět s Pasqualem Panellou. Amore per te působí jako přelomové, ale následuje několik reinterpretací písní, které se staly skutečnýmPoprvé byl také zaznamenán Mango Io Nascerò, píseň darovaná Lorettě Goggi v roce 1986. Mango sám definuje toto album jako bod příchodu, touhu vyvodit závěry a bilancovat.

Bude však trvat tři roky, než plně pochopíme význam těchto slov...

Po pěti letech, v roce 2002, se vrátil, aby vydal album složené výhradně z dosud nevydaných skladeb: Disenchantment. Jak sám předpokládal, tentokrát zde najdeme nového Manga, novou stránku umělce a objevuje se nová skladatelská žíla. Poprvé cítí potřebu vyprávět svůj příběh, a proto píše texty tak, že se noří do svého vlastního já. Je autorem většiny celého alba. Absolutorium.Mistrovskou a hnací silou alba je bezesporu skladba "La rondine". Za zmínku stojí také coververze písně Michelle od The Beatles, mimořádně provedená v šesti hlasech, stejně originální jako fascinující.

Zcela složené z Mango V roce 2004 vyšlo album "Ti porto in Africa", které je přirozeným vývojem jeho hudební cesty. Velmi kouzelné a rafinovaně vyvážené, má kořeny v melodii a zachází s ní pomocí zvuků a aranží typických spíše pro anglosaský pop-rock. Za zmínku stojí krásný duet s Lucio Dallou ve skladbě "Forse che si, forse che no".

Rok 2004 je však také rokem debutu filmu Pino Mango jako básník Představuje se široké veřejnosti v novém a elegantním hávu. Vychází jeho první básnická sbírka "Nel malamente mondo non ti trovo", 54 básní, které shrnují veškerou rafinovanost a hloubku básníka Manga.

V roce 2005 vyšla u Sony-BMG píseň "Ti amo così", která je písní k lásce, poetizující život. Jedinou inspirací jsou nejhlubší city, které, přeneseny na desku, sahají až k prosinci pomerančů, v duetu s manželkou Laurou Valente, schopné dojmout i ta nejtvrdší srdce. Velký pěvecký význam má také mistrovská interpretace neapolské klasiky I tevurria vasà.

Taková bohatá přehlídka není vyhlášením dosaženého cíle, ale spíše podnětem k prozkoumávání nejzajímavějších a nejrůznějších míst v hudbě, vždy při hledání neustálého vzrušení a nových zvuků.

Zemřel náhle na infarkt během koncertu v Policoro (Matera), když zpíval jednu ze svých nejkrásnějších písní "Oro".