Životopis - Od uprchlíka k úspěšnému spisovateli

• Další knihy - Massimo Carlotto

Massimo Carlotto se narodil 22. července 1956 v italské Padově. Je úspěšným spisovatelem, překládaným i do zahraničí, a také dramatikem a televizním scenáristou. Jeho život je však spojen s dlouhou a spletitou soudní aférou, do níž se zaplete v devatenácti letech, kdy objeví mrtvolu zavražděné dívky a je z vraždy obviněn.

V roce 1969 bylo Carlottovi třináct let a přiblížil se k mimoparlamentním levicovým hnutím, která v té době vzkvétala zejména v jeho městě. Benátské město bylo v těch letech místem kvasu, hnutí "Potere operaio" bylo velmi silné a jen několik dní před Autonomií Toniho Negriho, zakladatele Komunistické strany Padovy, ideologa a filozofa, který byl velmiZde se Carlotto dostává do kontaktu s takzvanými "maoistickými" skupinami, přibližuje se ideologiím krajní levice a brzy se připojuje k Lotta Continua, snad nejdůležitějšímu a nejobávanějšímu hnutí mezi mimoparlamentními orgány, alespoň v komunistické sféře. Je to volba, která poznamená jeho život, když je mu pouhých devatenáct let.

Dne 20. ledna 1976 v Padově, svém rodném městě, zaslechl Massimo Carlotto křik vycházející z domu, kde bydlela jeho sestra. Tehdy devatenáctiletý mladík, alespoň podle rekonstrukcí, které byly od té doby uvedeny nejen u soudu, dorazí k bytu a najde pootevřené dveře. Když vstoupí dovnitř, objeví pětadvacetiletou dívku jménem Margherita Magello zabalenou v županu nasáklémkrve. žena podle Carlottovy výpovědi řekne pár slov, pak zemře, zasažena padesáti devíti bodnými ranami. mladý Massimo si myslí, že ji zachraňuje, dotkne se mrtvoly, zpanikaří a pak uteče. Poslušný pravidel Lotta Continua vše nahlásí svým nadřízeným. Večer o incidentu řekne svému otci a rozhodne se jít do kasáren naCarabinieri, rozhodl se z vlastní vůle vypovídat. Byl to začátek jeho dlouhého soudního příběhu. Massimo Carlotto byl skutečně zatčen a obviněn z dobrovolného zabití Margherity Magellové.

Po zhruba ročním předběžném vyšetřování se v květnu 1978 konal proces v první instanci před soudem v Padově. 21letý mladík byl zproštěn obvinění z vraždy pro nedostatek důkazů. O rok později, přesně 19. prosince 1979, však odvolací soud v Benátkách rozsudek zrušil: Massimo Carlotto byl odsouzen k osmnácti letům vězení.

Mladík obviněný z vraždy se vrátil do vězení, ale nevzdal se. 19. listopadu 1982 však kasační soud zamítl odvolání obhajoby a potvrdil rozsudek. Carlotto se poté na radu svého advokáta rozhodl pro útěk. Tím začalo jeho dlouhé období na útěku.

Odjel do Paříže, pak do Jižní Ameriky. Podle své budoucí knihy, která nese název "Uprchlík", se po příjezdu do Mexika zapsal na univerzitu. Zde byl také v polovině 80. let zatčen a znovu mučen. Po zhruba třech letech na útěku, 2. února 1985, se budoucí spisovatel noir vrátil z Mexika a vydal se italským úřadům.Případ rozděluje veřejné mínění a brzy se zrodil "Mezinárodní výbor pro spravedlnost pro Massima Carlotta" s pobočkami v Padově, Římě, Paříži a Londýně. Cílem je šíření zpráv o jeho příběhu, skutečná informační kampaň spojená s rozsáhlým sběrem podpisů ve prospěch přezkoumání procesu. Mezi signatáři jsou i významné osobnosti, jako např.Norberto Bobbio a brazilský spisovatel Jorge Amado. Ten následujícího roku, v roce 1986, vydal ze stránek pařížského listu "Le Monde" osobní výzvu na obranu Carlotta a na podporu teze, že proces by měl být zcela přepracován.

Během těchto let však bývalý člen Lotta Continua ve vězení onemocněl organickým dysmetabolismem, tj. bulimií. Podle lékařů byl vystaven riziku infarktu a mozkové mrtvice a zpráva, která se objevila v novinách, opět zmobilizovala veřejné mínění, které si přálo jeho propuštění. 30. ledna 1989 kasační soud povolil revizi procesu týkajícího se nynínotoricky známý "případ Carlotto", rovněž na základě tří nových důkazů. Zrušit odsuzující rozsudek a vrátit věc odvolacímu soudu v Benátkách.

Dne 20. října 1989, přesně čtyři dny před vstupem nového vasalského trestního řádu v platnost, začal v Benátkách nový proces. Po několika dnech proces přerušila procesní otázka: šlo o to, zda má být Carlotto souzen podle starého, nebo nového zákoníku. Po více než ročním praktickém působení, přibližně čtrnácti měsících předběžného vyšetřování, soudBenátky vydávají usnesení o postoupení skutků Ústavnímu soudu. Jeden ze tří procesů je podle spisů přijat a na základě toho se v konečném rozsudku má za to, že obžalovaný by měl být zproštěn obžaloby pro nedostatek důkazů. 21. února 1992, po vyhlášení nálezu Ústavního soudu, začíná další proces, ale před novým soudem, protože veK všeobecnému údivu soud obnovil předchozí vyšetřování a dne 27. března 1992 potvrdil rozsudek z roku 1979, čímž zrušil závěry předchozího soudu.

Carlotto musí znovu do vězení a po necelých dvou měsících vážně onemocní. Veřejné mínění, včetně Ústavního soudu, je znovu mobilizováno a nakonec 7. dubna 1993 prezident republiky Oscar Luigi Scalfaro uděluje Massimu Carlottovi milost.

Od této chvíle pro něj začíná nový život: život spisovatele noirových románů. na svobodě dává dohromady spisy, které nashromáždil během svého věznění, a dává je k dispozici spisovatelce a hledačce literárních talentů Grazii Cherchi. v roce 1995 debutuje románem-reportáží "Il fuggiasco", z velké části autobiografickým, založeným na jeho zkušenostech uprchlíka v roce 1995.Evropa a Jižní Amerika.

V témže roce se zrodil L'Alligatore alias Marco Buratti, seriálová postava vytvořená padovským spisovatelem, který začal vyprávět své detektivní příběhy velmi sui generis. V rámci této ságy vyšlo několik publikací, například "La verità dell'Alligatore", "Il mistero di Mangiabarche" z roku 1997, "Nessuna cortesia all'uscita" z roku 1999 a mnoho dalších.

V roce 2001 napsal knihu "Arrivederci amore, ciao", podle níž byl v roce 2005 natočen stejnojmenný film v režii Michele Soaviho. Film byl oceňován, ale kniha ještě více, a to natolik, že získala několik ocenění, například druhé místo na Grand Prix de la Letterature Policière ve Francii. Mezitím však v roce 2003 šel do kin také film "Il fuggiasco" v režii rež.Andrea Manni a herec Daniele Liotti.

V září 2009, sedm let po posledním dílu, vyšel nový díl série Aligátor s názvem "Láska bandity". Carlottovy knihy jsou překládány v mnoha evropských zemích a také ve Spojených státech.

Další knihy - Massimo Carlotto

• Na konci nudného dne (2011)
• Krátký dech (2012)
• Kokain (s Giancarlem De Cataldem a Gianricem Carofigliem, 2013)
• La via del pepe. Falešná africká pohádka pro dobromyslné Evropany, s ilustracemi Alessandra Sanny (2014)
• Svět mi nic nedluží (2014)
• Kapela milenců (2015)
• Za všechno zlato světa (2015)