Životopis - Prostřednictvím fyzických a duševních míst

Diane Nemerovová se narodila 14. března 1923 v New Yorku v bohaté židovské rodině polského původu, která vlastnila slavný řetězec obchodů s kožešinami Russek's, pojmenovaný po zakladateli, Dianině dědečkovi z matčiny strany.

Druhé ze tří dětí - z nichž nejstarší Howard se stane jedním z nejoceňovanějších současných amerických básníků a nejmladší Renée známou sochařkou - prožívá Diane v prostředí pohodlí a pozorných chův přehnaně chráněné dětství, které se možná stane otiskem pocitu nejistoty a "odcizení od reality", jenž se v jejím životě opakuje.

Navštěvovala kulturně etickou školu a poté až do 12. třídy Fieldstone School, školy, jejichž pedagogická metoda, založená na náboženské humanistické filozofii, přisuzovala dominantní roli "duchovní výživě" tvořivosti. Její výtvarný talent se tak mohl projevit již v raném věku, podporován otcem, který ji, ještě dvanáctiletou, poslal na hodiny kreslení doilustrátorka z "Russek's", jistá Dorothy Thompsonová, která byla žačkou George Grosze.

Groteskní výpověď o lidských vadách od tohoto umělce, do jehož akvarelů ji zasvětil její učitel, našla živnou půdu v dívčině bujné fantazii a její obrazové náměty jsou vzpomínány jako neobvyklé a provokativní.

Ve čtrnácti letech se seznámila s Allanem Arbusem, za kterého se provdala, jakmile dosáhl osmnácti let, a to i přes odpor jeho rodiny, proti jejímuž společenskému postavení byl považován za nedostatečného. Budou mít dvě dcery: Doon a Amy.

Od něj se naučila fotografickému řemeslu a dlouho spolu pracovali v oblasti módy pro časopisy jako Vogue, Harper's Bazaar a Glamour. Pod jeho příjmením, které si ponechala i po jejich rozchodu, se Diane stala kontroverzní fotografickou legendou.

Společný život manželů Arbusových byl poznamenán důležitými setkáními, protože se účastnili živého uměleckého prostředí v New Yorku, zejména v 50. letech, kdy se Greenwich Village stala významným místem beatnické kultury.

V té době se Diane Arbusová setkala kromě významných osobností, jako byli Robert Frank a Louis Faurer (abychom zmínili jen ty, kteří ji nejvíce inspirovali), také s mladým fotografem Stanleym Kubrickem, který později jako režisér filmu Osvícení věnoval Diane slavný "citát" v podobě halucinačního zjevení dvou hrozivých dvojčat.

V roce 1957 dokončila umělecký rozvod se svým manželem (manželství bylo v té době v krizi), opustila studio Arbus, v němž měla roli tvůrčí podřízenosti, a věnovala se osobnějšímu výzkumu.

Již o deset let dříve se pokusila odklonit od módy, protože ji přitahovaly reálnější a bezprostřednější obrazy, a krátce studovala u Berenice Abbottové.

Nyní se zapsala na seminář Alexeje Brodovitche, který byl již tehdy uměleckým ředitelem Harper's Bazaaru a prosazoval význam spektakulárnosti ve fotografii; protože však cítila, že je to jejímu vlastnímu cítění cizí, začala brzy navštěvovat kurzy na New School u Lisette Modelové, k jejímž nočním snímkům a realistickým portrétům se cítila silně přitahována.rozhodující vliv, nikoliv tím, že ji napodobuje, ale tím, že ji povzbuzuje k hledání vlastních témat a stylu.

Diane Arbusová se pak neúnavně věnovala vlastnímu výzkumu, pohybovala se na místech (fyzických i duševních), která jí byla vždy zapovězena, vypůjčena z rigidní výchovy, jíž se jí dostalo. Zkoumala chudá předměstí, výstavy čtvrté cenové skupiny, často spojené s transvestismem, objevovala chudobu a morální bídu, ale především našla střed svého zájmu v"Fascinována tímto temným světem "zázraků přírody", navštěvovala v tomto období vytrvale Hubertovo muzeum příšer a jeho výstavy zrůd, s jejichž podivnými protagonisty se v soukromí setkávala a fotografovala je.

Je to jen začátek pátrání zaměřeného na zkoumání rozmanitého, stejně jako popíraného světa paralelního k uznávané "normalitě", které ji s podporou přátel, jako jsou Marvin Israel, Richard Avedon a později Walker Evans (kteří uznávají hodnotu jejího díla, i když tu nejvíc pochybnou), zavede mezi trpaslíky, obry, transvestity, homosexuály, nudisty, mentálně retardované a dvojčata, ale takéobyčejné lidi zachycené v nesourodých postojích, s pohledem, který je zároveň odtažitý a účastný, což činí jeho snímky jedinečnými.

V roce 1963 získal stipendium Guggenheimovy nadace a druhé obdržel v roce 1966. Své snímky dokázal publikovat v časopisech jako Esquire, Bazaar, New York Times, Newsweek a londýnské Sunday Times, což často vyvolávalo ostré kontroverze; stejné kontroverze provázely i jeho výstavu v Muzeu moderního umění v New Yorku v roce 1965 "Recent Acquisitions", kde vystavil některá svá díla,Na druhou stranu její samostatná výstava "Nové dokumenty" v březnu 1967 ve stejném muzeu byla přijata lépe, zejména kulturním světem; nechyběla kritika od příznivců, ale Diane Arbus byla již uznávanou a etablovanou fotografkou. Od roku 1965 vyučovala na různých školách.

Poslední léta jeho života se nesla ve znamení horlivé činnosti, jejímž cílem bylo možná také bojovat s častými záchvaty depresí, jichž byl obětí, pomocí živých emocí; žloutenka, kterou v těch letech onemocněl, a masivní užívání antidepresiv se podepsaly i na jeho tělesné kondici.

Diane Arbusová si 26. července 1971 vzala život po požití velké dávky barbiturátů a podřezala si žíly.

Rok po její smrti jí MOMA věnovala rozsáhlou retrospektivu a jako první z amerických fotografů ji hostilo Benátské bienále, což jsou posmrtná uznání, která ještě umocnila její slávu, jež je bohužel stále nešťastně spojována s přívlastkem "fotografka příšer".

V říjnu 2006 byl do kin uveden film Kožešina, natočený podle románu Patricie Bosworthové, který vypráví životní příběh Diane Arbusové v podání Nicole Kidmanové.