Životopis - Síla myšlenky

Gianni Vattimo se narodil 4. ledna 1936 v Turíně, kde vystudoval a absolvoval filozofii; specializoval se na univerzitě v Heidelbergu u H. G. Gadamera a K. Loewitha. Od roku 1964 vyučoval na univerzitě v Turíně, kde byl také děkanem fakulty literatury a filozofie.

Jako hostující profesor přednášel na řadě amerických univerzit (Yale, Los Angeles, New York University, State University of New York) a vedl semináře a přednášky na významných univerzitách po celém světě.

V padesátých letech pracoval na kulturních programech RAI. Je členem vědeckých výborů různých italských a zahraničních časopisů, spolupracuje jako publicista s deníkem La Stampa a různými italskými a zahraničními novinami; je dopisujícím členem Akademie věd v Turíně. Čestný titul Univerzity v La Plata (Argentina, 1996) Čestný titulUniverzity v Palermu (Argentina, 1998). Velký důstojník za zásluhy Italské republiky (1997). V současné době je viceprezidentem Akademie latiny.

Vattimo ve svých dílech navrhl interpretaci současné hermeneutické ontologie, která zdůrazňuje její pozitivní vztah k nihilismu, chápanému jako oslabení ontologických kategorií předaných metafyzikou a kritizovaných Nietzschem a Heideggerem. Takové oslabení bytí je vůdčím pojmem pro pochopení rysů lidské existence v pozdně moderním světě a(v podobě sekularizace, přechodu k demokratickým politickým režimům, pluralismu a tolerance) je také nití, která se táhne všemi možnými emancipačními cestami. Zůstávaje věrný své původní nábožensko-politické inspiraci, vždy pěstoval filozofii pozornou k problémům společnosti.

"Slabé myšlení", díky němuž se stal známým v mnoha zemích, je filozofií, která uvažuje o dějinách lidské emancipace jako o postupném snižování násilí a dogmatismu a která upřednostňuje překonávání těch společenských rozvrstvení, která z nich vyplývají. Svým posledním dílem "Credere di credere" (Garzanti, Milán 1996) si pro své myšlení nárokoval také kvalifikaciautentické křesťanské filosofie pro postmodernu. Úvaha, která pokračuje v posledních publikacích, jako jsou "Dialogo con Nietzsche. Saggi 1961-2000" (Garzanti, Milán 2001), "Vocazione e responsabilità del filosofo" (Il Melangolo, Janov 2000) a "Dopo la cristianità. Per un cristianesimo non religioso" (Garzanti, Milán 2002).

S vůlí bojovat proti dogmatismům, které živí násilí, strach a sociální nespravedlnost, se zapojil do politiky, nejprve v Radikální straně, poté v Alianci pro Turín a ve volební kampani strany Ulivo, jejímž je přesvědčeným stoupencem, a v Demokratické levici dnes rozpoznal místo, kde může vést své boje jako poslanec Evropského parlamentu. V současné době se účastníjako stálý člen národní rady Koordinace homosexuálů DS (CODS).

V Evropském parlamentu se podílí na práci výborů jako:

Řádný člen Výboru pro kulturu, mládež, vzdělávání, média a sport; náhradník Výboru pro občanská práva a svobody, spravedlnost a vnitřní věci; člen meziparlamentní delegace EU-Jižní Afrika.

Vykonával také další parlamentní činnosti v rámci rad Socrates, Kultura 2000 a Mládež a v meziinstitucionální skupině Komise - portugalské předsednictví - Evropský parlament pro protidrogovou politiku v Evropě, která má za úkol definovat akční plán Evropské unie na léta 2000-2004. Jako člen se podílel na práci Dočasného výboru pro protidrogovou politiku v Evropě.Přispívá jako publicista do deníků La Stampa, L'Espresso, El Pais a Clarin v Buenos Aires.