Životopis - Zjevení Ducha

Mohamed se narodil v Mekce v blíže neurčený den (podle různých tradičních pramenů by to měl být 20. nebo 26. duben) roku 570 (rok opět nelze přesně určit, ale byl konvenčně stanoven). Patřil k rodu Banu Hašim, kupcům z poloostrovní oblasti Hidžáz v Arábii, členům kmene Banu Kurajšovců,Muhammad je jediným synem Amíny bint Wahb a Abdalláha b. Abd al-Muttaliba ibn Hášima. Jeho matka Amína je dcerou sayida ze skupiny Banu Zuhra, dalšího klanu patřícího k Banu Kurajšovcům.

Muhammad osiřel v útlém věku jak kvůli svému otci, který zemřel na obchodní cestě, jež ho zavedla do Gazy v Palestině, tak kvůli matce, která dala svého malého syna Halimě bt. abí Dhuajbovi. malý Muhammad tedy vyrůstal pod ochranou dvou poručníků: Abd al-Muttáliba ibn Hašíma, svého dědečka z otcovy strany, a abú Táliba, svého strýce z otcovy strany, díky němuž měl v Mekce příležitost sepřicházet od útlého věku do kontaktu s hanífovci, monoteistickou skupinou, která se nehlásí k žádnému zjevenému náboženství.

Na cestách se svým strýcem po Jemenu a Sýrii se Muhammad seznámil také s křesťanskou a židovskou komunitou. Na jedné z těchto cest se setkal s Bahirou, křesťanským mnichem ze Sýrie, který v mateřském znaménku mezi jeho rameny rozpoznal znamení prorockého charismatu budoucnosti. Jako o dítě se však o Muhammada starala také strýcova manželka Fatima bint Asad a Umm Ajmán Baraka,otrokyni své matky etiopského původu, která s ním zůstane, dokud jí nedá přednost před sňatkem s mužem z Medíny.

Podle islámské tradice Muhammad vždy choval hlubokou náklonnost k Umm Ajmán (příslušnici domácího lidu a matce Usámy ibn Zajda), která mu byla vděčná, protože byla jedním z prvních lidí, kteří uvěřili a propůjčili víru koránskému poselství, jež šířil. Muhammad si však velmi oblíbil i svou tetu Fátimu, která je obzvláště ceněnapro její sladkou povahu, že se k ní po její smrti několikrát modlili a že byla různými způsoby uctívána (jedna z Mohamedových dcer byla pojmenována po ní).

Když Muhammad vyrůstal, měl možnost hodně cestovat, a to i díky obchodním aktivitám rodiny a práci, kterou vykonával pro vdovu Chadžiju bt Chuvajlid, a rozšířil tak své znalosti, jak společenské, tak náboženské, velmi široce. V roce 595 se Muhammad oženil s Chadžií bt Chuvajlid: poté se začal soustavně věnovatk jeho úvahám o duchu. Byl prvním člověkem, který pevně věřil ve Zjevení, jež přinesl Mohamed. Od roku 610 totiž začal hlásat náboženství monoteistického typu a tvrdil, že jedná na základě Zjevení. Toto náboženství je založeno na uctívání Boha, nedělitelného a jedinečného.

V té době je v Arábii poměrně rozšířený pojem monoteismus a slovo Bůh se překládá jako Alláh. Obyvatelé Mekky a zbytku poloostrovní Arábie jsou však z velké části polyteisté - s výjimkou několika zoroastriánů, několika křesťanů a poměrně značného počtu židů -, a proto uctívají četné modly. Jedná se o bohy uctívané během svátků a slavností.poutě, z nichž nejdůležitější je hadži, panarabská pouť konaná během lunárního měsíce dhu l-hidža.

Mohamed se však začal uchylovat na horu Híra v jeskyni nedaleko Mekky, kde dlouhé hodiny meditoval. Podle tradice se Mohamedovi během jedné z těchto meditací, roku 610 během měsíce ramadánu, zjevil archanděl Gabriel, který ho přesvědčil, aby se stal Alláhovým poslem. Mohamed byl takovým zážitkem zasažen a šokován a věřil, že se muse zbláznil: zneklidněn poměrně silnými otřesy padá vyděšeně na zem.

To je Mohamedův první teopatický zážitek, když začíná slyšet, jak k němu stromy a skály promlouvají. Stále vyděšenější prchá z jeskyně, nyní v panice, směrem ke svému domovu; pak se otočí a spatří Gabriela, který nad ním dominuje a jehož obrovská křídla zcela zakrývají obzor: Gabriel mu v tu chvíli potvrdí, že si ho Bůh vybral, aby se stal jehoposla. Mohamed zpočátku projevuje velké potíže s přijetím tohoto investitury: teprve díky víře své ženy se přesvědčí, že to, co si myslí, že viděl, se skutečně stalo. Důležitou roli v tom hraje také Waraqa ibn Nawfal, bratranec jeho ženy, arabský monoteista, který Mohameda přesvědčuje. Gabriel se často vrací, aby k Mohamedovi promluvil,začne kázat Zjevení, které mu vnukl archanděl.

Po mnoho let se však Mohamedovi podařilo obrátit jen několik jeho spoluobčanů: mezi nimi byl Abú Bakr, jeho současník a blízký přítel (který se později stal jeho nástupcem jako vůdce islámské obce a chalífa), a malá skupina lidí, kteří se brzy stali jeho spolupracovníky: Deset blahoslavených. Zjevení dokazuje pravdivost toho, co je napsáno v evangeliu,že nikdo nemůže být prorokem ve své vlastní zemi.

V roce 619 musel Mohamed oplakávat smrt Abú Táliba, strýce, který mu tak dlouho poskytoval ochranu a lásku, přestože nepřestoupil na jeho víru; v témže roce zemřela i jeho žena Chadídža: po její smrti se Mohamed znovu oženil s Aišnou bt. Abí Bakrem, dcerou Abú Bakra.občany Mekky, kteří ho a jeho stoupence bojkotují a vyhýbají se jakýmkoli obchodním vztahům s nimi.

Spolu se svými věrnými, kterých bylo nyní asi sedmdesát, se Mohamed v roce 622 přestěhoval do Jatribu, vzdáleného více než tři sta kilometrů od Mekky: město později dostalo název Madinat al-Nábí, tedy "město Prorokovo", a rok 622 byl považován za rok emigrace nebo "Prorokovo město". Hegira Za chalífátu Omara ibn al-Chattába se tak rok 622 stane prvním rokem islámského kalendáře.

Z hlediska náboženského kázání se Mohamed zpočátku považuje za proroka v duchu Starého zákona. Židovská komunita v Medíně ho však za takového neuznává. Mohamedovo kázání v Medíně trvá osm let, během nichž je také formulován statut neboli smlouva, takzvaná sahífa, kterou všichni přijímají a která umožňujezrod prvního společenství věřících, ummy.

Spolu se svými stoupenci pak Mohamed podnikl několik útoků proti Mekkáncům a jejich karavanám. Výsledkem bylo vítězství u Badru a porážka u Uhudu, po nichž následoval konečný úspěch v Medíně, tzv. bitva u příkopu. Na konci této bitvy, která byla vedena proti polyteistickým kmenům Mekky, byli všichni Židé z Medíny vyhnáni a obviněni z toho, že se dopustiliporušili ummu a zradili islámskou složku. Mohamed postupně vyhnal klan Banu Kajnuga a Banu Nadir, zatímco sedm set Židů ze skupiny Banu Kurajza bylo po bitvě u příkopu sťato.

Po získání dominantního postavení se Mohamed v roce 630 rozhodl, že nastal čas pokusit se dobýt Mekku. Po vítězné bitvě proti Banu Hawazinům v Hunajnu se přiblížil k Mekce dobytím oáz a vesnic, jako byly Fadak, Tabuk a Chajbar, což bylo nezbytné k získání strategické a ekonomické výhody značné hodnoty.

V posledních letech svého života Mohamed dvakrát zopakoval celý Korán a umožnil několika muslimům, aby si jej zapamatovali: byl to však pouze Uthmán b. Affan, třetí chalífa, kdo jej nechal zapsat.

V roce 632 zemřel na konci takzvané "pouti na rozloučenou" neboli "velké pouti". Mohamed, který po sobě zanechal dceru Fátimu a devět manželek, výslovně neuvádí, kdo má být jeho nástupcem v čele ummy. Pokud jde o manželky, je třeba poznamenat, že islám nepovoluje více než čtyři manželky: Mohamed však mělmožnost nerespektovat tuto hranici právě kvůli Božímu zjevení. Na druhou stranu několik sňatků bylo prostě důsledkem politického spojenectví nebo obrácení určité skupiny. Kromě manželek měl šestnáct konkubín.

Ve středověku byl Mohamed na Západě považován prostě za křesťanského kacíře, bez ohledu na různost jeho víry: stačí říci, že Dante Alighieri, rovněž ovlivněný Brunettem Latinim, ho zmiňuje mezi rozsévači pohoršení a rozkolu v Canto XXVIII Inferna Božské komedie.

Muhammad, prorok a zakladatel islámu, je dodnes lidmi muslimské víry považován za pečeť proroctví a posla Alláha, posledního z řady proroků, kteří měli za úkol šířit božské slovo mezi Araby.