Životopis

Slavný francouzský šéfkuchař Georges Auguste Escoffier se narodil 28. října 1846 ve Villeneuve-Loubet, vesnici v Alpes-Maritimes nedaleko Nice, v domě, kde dnes sídlí "Musee de l'Art Culinaire". Ve třinácti letech začal pracovat jako učeň v restauraci svého strýce ("Le Restaurant Francais") v Nice; zde se naučil základům restauračního řemesla: neuměljen umění vařit, ale také obsluhovat a správně nakupovat.

V devatenácti letech se přestěhoval do Paříže, kde pracoval v "Petit Moulin Rouge": postupem času získával zkušenosti, takže v roce 1870 byl během prusko-francouzské války povolán jako šéfkuchař na velitelství Rýnské armády; vařil mimo jiné i pro generála Mac Mahona vězněného v Sedanu.kuchař v Rýnské armádě" (původní název: "Mèmoires d'un cuisinier de l'Armée du Rhin"). Zkušenosti v Sedanu skončily, Auguste Escoffier Zkušenosti z Azurového pobřeží však neměly dlouhého trvání, a tak se mladý šéfkuchař po komuně v roce 1873 ocitl v hlavním městě, kde vedl kuchyni podniku "Petit Moulin Rouge", který se mezitím stal špičkovým podnikem navštěvovaným takovými osobnostmi, jako byla Sarah Bernhardtová, princ z Walesu, Leon Gambetta a sám Mac Mahon.

Ve věku 30 let, v roce 1876, Auguste Escoffier se pokusil otevřít svou první restauraci "Le Faisan Doré" v Cannes, ačkoli se nevzdal své pařížské kuchyně: během těchto let vedl jako šéfkuchař nebo manažer několik restaurací po celé Francii. Po svatbě s Delphine Daffis se v polovině 80. let přestěhoval se svou ženou do Monte Carla a založil časopis "L'art culinaire", který dodnes vychází pod názvem "L'art culinaire".název "La revue culinaire" a tiskne "Flowers in wax" (původní název: "Fleurs en cire"). Mezitím navazuje spolupráci s Césarem Ritzem, majitelem stejnojmenného řetězce luxusních hotelů: jejich vztah přispívá k vzájemnému posílení slávy toho druhého.

Do roku 1888 spolu řídili letní sezónu hotelu Grand National ve švýcarském Lucernu a zimní sezónu Grand Hotelu v Monte Carlu. V roce 1890 se Escoffier stal ředitelem londýnské kuchyně hotelu Savoy, který byl v té době centrem mezinárodního společenského života. Jakmile Ritz opustil Savoy, francouzský šéfkuchař se rozhodl ho následovat a založit v Londýně hotel Savoy.Poté se vrátil do britské metropole, kde pracoval jako vrchní v hotelu Carlton, který následně převzal Ritz, a zůstal na druhé straně kanálu La Manche až do roku 1920, kdy byl vyznamenán Řádem čestné legie.

Mezitím v průběhu let vydal řadu publikací: od "Guide Culinaire" z roku 1903 až po "Aide-memoire culinaire" z roku 1919, přes "Le carnet d'Epicure", časopis vydávaný měsíčně v letech 1911-1914, a "Le livre des menus" z roku 1912. V té době již Escoffier jako zkušený organizátor všech stravovacích služeb dokázal mimo jiné řídit restaurační služby v restauracíchNěmecká lodní společnost "Hamburg Amerika Lines", ale také "Ritz" v New Yorku; realizoval také takzvané "Diner d'Epicure" (inspirované časopisem), předváděcí obědy pařížské kuchyně známé po celé Evropě, které se konaly v několika městech na kontinentu současně.

Po vydání knih "Le riz" v roce 1927 a "La morue" o dva roky později, v roce 1934. Auguste Escoffier Následujícího roku, 12. února 1935, ve věku téměř devadesáti let, zemřel v Monte Carlu, několik dní po smrti své manželky. Auguste Escoffier, kreativní kuchař a vynálezce receptů, dal život mimo jiné i kuchařskému umění. Broskvová melba navržený na počest australské operní pěvkyně Nellie Melby.