Životopis - Modrý rytíř

• Významná Kandinského díla

Slavný ruský malíř a teoretik umění Vasilij Kandinskij je považován za hlavního iniciátora abstraktního umění. Narodil se 16. prosince 1866 v Moskvě, pocházel z bohaté měšťanské rodiny a byl zasvěcen do studia práv. Po absolvování práv mu byla nabídnuta profesura na univerzitě, kterou odmítl, aby se mohl věnovat malířství.

V této fázi mládí se věnoval studiu hry na klavír a violoncello. Tento kontakt s hudbou se později ukázal jako zásadní pro jeho umělecký vývoj jako malíře. Další událost z těchto let zásadně přispěla k formování jeho umění. Sám napsal ve své autobiografii "Pohledy do minulosti": "V mýchtéma, politická ekonomie (Kandinskij byl v té době ještě studentem), mě zajímalo pouze čistě abstraktní myšlení, stejně jako dělnická problematika," vysvětluje umělec, který dále říká: "Z té doby pocházejí dvě události, které poznamenaly celý můj život. První byla výstava francouzských impresionistických malířů v Moskvě, a to zejména 'Stromy sena' od Kandinského.Druhým bylo představení Wagnerova "Lohengrina" v Bol'soj. Když už mluvíme o Monetovi, je třeba říci, že do té doby jsem znal jen realistickou malbu, a to téměř výhradně ruskou [...]. A pak jsem najednou poprvé uviděl obraz. Zdálo se mi, že bez katalogu v ruce nebude možné pochopit, co má obraz představovat.Znepokojilo mě to: zdálo se mi, že žádný umělec nemá právo takto malovat. Zároveň jsem si s údivem všiml, že mě tento obraz znepokojil a fascinoval, nesmazatelně se mi zapsal do paměti až do nejmenších detailů.

Nemohl jsem to pochopit [...]. Co mi však bylo naprosto jasné, byla intenzita palety. Obraz se mi ukázal v celé své fantazii a okouzlení. Hluboko ve mně se objevila první pochybnost o významu předmětu jako nezbytného prvku v obraze [...]. Právě v Lohengrinovi jsem prostřednictvím hudby slyšel ztělesnění a interpretacivrchol této vize [...].

Bylo mi však naprosto jasné, že umění obecně má mnohem větší sílu, než jsem si myslel, a že malba je schopna vyjádřit stejnou intenzitu jako hudba.

V roce 1896 se přestěhoval do Mnichova v Německu, aby se věnoval hlubšímu studiu malířství. V tomto městě se dostal do kontaktu s uměleckým prostředím, které v těch letech dalo vzniknout mnichovské secesi (1892). Byly to první záchvěvy umělecké obnovy, která později vyústila ve fenomén expresionismu. Kandinskij se aktivně podílel na tomtoV roce 1901 založil první mnichovský umělecký spolek, kterému dal název "Falanga". Díky své malířské činnosti se dostal do kontaktu s evropskými uměleckými kruhy, pořádal výstavy v Německu, vystavoval v Paříži a Moskvě. V roce 1909 založil nový umělecký spolek: "Sdružení mnichovských umělců". V této fázi byla jeho tvorba stále více ovlivňovanáod expresionismu, k němuž přispěl malířsky i kriticky. A právě od expresionismu se v letech po roce 1910 odvíjel jeho obrat ke zcela abstraktnímu malířskému stylu. Po určitých neshodách s NKVM založil v roce 1911 spolu se svým přítelem malířem Franzem Marcem "Der Blaue Raiter" (Modrý jezdec).

Tak začalo nejintenzivnější a nejproduktivnější období jeho uměleckého života. V roce 1910 publikoval základní text své umělecké koncepce: "Duchovno v umění", v němž navrhuje srovnání různých umění a v hudbě vidí zásadní posun ve snaze překročit zobrazení a přejít k intimnějšímu a nehmotnějšímu rozměru, jako je např. hudba.Ve skutečnosti píše: "nejbohatší poučení pochází z hudby. Až na malé výjimky je hudba už několik století uměním, které nepoužívá své prostředky k napodobování přírodních jevů, ale k vyjádření duševního života umělce a k vytvoření života zvuků." Vizionářský hudebník, jakým byl Skrjabin, by k těmto slovům nebyl necitlivý...

Tyto úvahy Kandinského přesvědčily, že malba se musí stále více podobat hudbě a že barvy se musí stále více připodobňovat zvukům. Pouze abstraktní, tj. nefigurativní malba, kde formy nejsou spojeny s ničím rozpoznatelným, osvobozená od závislosti na fyzickém objektu, může oživit duchovnost.

V roce 1914, po vypuknutí první světové války, se Kandinskij vrátil do Ruska. Zde byl po revoluci v roce 1917 povolán k zastávání významných veřejných funkcí v oblasti umění. Vytvořil Institut obrazové kultury a založil Akademii uměleckých věd. Podílel se na atmosféře ruské avantgardy, která v těch letech prožívala velké otřesy v souvislosti se zrodem suprematismu a výtvarného umění.V roce 1921 se vrátil do Německa a do Ruska se už nevrátil. Cítil však blížící se normalizační obrat, který by avantgardnímu bádání fakticky vzal prostor.

V roce 1922 byl Walterem Gropiem povolán k výuce na Bauhausu ve Výmaru. Tato škola užitého umění, založená v roce 1919 německým architektem, sehrála zásadní roli v evropské umělecké obnově 20. a 30. let 20. století. Kandinskij zde mohl vykonávat svou pedagogickou činnost s velkou svobodou a klidem, podněcován prostředím plným kvalifikovaných osobností.v této škole v těch letech působili přední architekti, designéři a umělci z celé Evropy. kandinskij se sblížil zejména se švýcarským malířem Paulem klee, ruským malířem alexej Jawlenským a americkým malířem a fotografem lyonelem Feiningerem. s nimi založil skupinu "Die blaue Vier" (Čtyři modří), která ideově navazovala na dřívější skupinu Blue Rider.

Zatímco v první fázi byly jeho obrazy tvořeny velmi neforemnými figurami, které byly poskládány dohromady bez jakéhokoli geometrického řádu, nyní jeho plátna získávají mnohem přesnější řád (což je přirozený vliv uměleckých koncepcí školy Bauhaus). Jeho působení v Bauhausu skončilo v roce 1933, kdy byla škola uzavřenaNásledujícího roku se Kandinskij přestěhoval do Francie. V Paříži prožil posledních deset let svého života. 13. prosince 1944 zemřel ve svém sídle v Neuilly-sur-Seine.

Významná Kandinského díla

Zde jsou některá významná a slavná díla Kandinsky které jsme analyzovali a prozkoumali v kulturním kanálu našich webových stránek:

• Staré město II (1902)
• Modrý jezdec (1903)
• Větrný mlýn v Holandsku (1904)
• Pár na koni (1906)
• Barevný život (1907)
• Krajina s věží (1908)
• Letní krajina (domy v Murnau) (1909)
• Murnau - Pohled na železnici a zámek (1909)
• Obraz s lučištníkem (1909)
• Improvizace 6 (africká) (1909)
• Hora (1909)
• Improvizace 11 (1910)
• Studie ke skladbě II (1910)
• Improvizace 19 (Blue Sound) (1911)
• Svatý Jiří II (1911)
• Dáma v Moskvě (1912)
• Obraz Černý oblouk (1912)
• Improvizace 26 (1912)
• Černá skvrna I (Black Spot, 1912)
• První abstraktní akvarel (1913)
• Skladba VII (1913)
• Malé radosti (1913)
• Podzimní řeka (1917)
• Žlutá, červená, modrá (1925)
• Růžový akcent (1926)
• Modré nebe (1940)