Biografie - otázka metody

Maria Montessori se narodila 31. srpna 1870 v Chiaravalle (Ancona) ve středostavovské rodině. Dětství a mládí prožila v Římě, kde se rozhodla pro vědecké studium, aby se stala inženýrkou, což byl typ povolání, který byl v té době ženám rozhodně zapovězen. Její rodiče si přáli, aby byla ženou v domácnosti, jako většina žen její generace.

Díky své tvrdohlavosti a horoucí touze po studiu se však Marii podařilo překonat neústupnost rodiny a získat souhlas se zápisem na lékařskou a chirurgickou fakultu, kde v roce 1896 promovala s prací o psychiatrii.

Abychom si uvědomili, jaké úsilí ji tato volba musela stát a jaké oběti musela přinést, stačí říci, že se v roce 1896 stala první ženou-lékařkou v Itálii. To také ukazuje, jak v odborných kruzích obecně, a ještě více v těch, které se týkaly medicíny, převládali muži, z nichž mnozí byli zmateni a dezorientováni příchodem této nové ženy."Tento postoj měl bohužel vážné následky na Montessoriové silnou, ale citlivou duši, která začala muže nenávidět nebo je alespoň vyloučila ze svého života natolik, že se nikdy nevdala.

První kroky její mimořádné kariéry, která ji dovedla k tomu, že se stala skutečným symbolem a ikonou filantropie, vedly k tomu, že se věnovala postiženým dětem, o které s láskou pečovala a kterým se věnovala po zbytek života a věnovala jim veškeré své profesní úsilí.

Kolem roku 1900 zahájil výzkumnou práci v římském ústavu S. Maria della Pietà, kde se mezi duševně nemocnými dospělými nacházely i děti s obtížemi nebo poruchami chování, které byly zavírány a zacházelo se s nimi stejně jako s ostatními duševně nemocnými dospělými a ve stavu těžkého citového zanedbávání.

Kromě přívalu lásky a lidské pozornosti, kterou těmto ubohým tvorům věnuje, si tato výjimečná lékařka díky své bystrosti a výše zmíněné citlivosti brzy uvědomí, že metoda výuky používaná u tohoto typu "pacientů" není správná, zkrátka není přizpůsobena jejich psychofyzickým možnostem a potřebám.

Po mnoha pokusech, letech pozorování a terénních zkouškách tak Montessori přišla s novou a inovativní metodou vzdělávání postižených dětí. Jedna ze základních koncepcí této metody (která má však kořeny ve vývoji pedagogického myšlení) vychází z pozorování, že děti mají diferencované růstové fáze, v rámci kterých se vyvíjejí.Z toho plyne následná diferenciace studijních a učebních plánů, "kalibrovaných" podle skutečných možností dítěte. Tento proces se dnes může zdát samozřejmý, ale vyžadoval vývoj pedagogických přístupů a pečlivou reflexi v rámci tohoto procesu.o tom, co je nebo není dítě a jaké zvláštní vlastnosti takový tvor vlastně má.

Výsledek tohoto poznávacího úsilí ji přivedl k vypracování metody výuky, která se zcela lišila od všech v té době používaných metod. Místo tradičních metod, které zahrnovaly čtení a odříkávání zpaměti, učila děti pomocí konkrétních pomůcek, které přinášely mnohem lepší výsledky. Význam pojmu "výuka" se díky této výjimečné učitelce změnil.samotného slova "zapamatování", které již nebylo spojeno s racionálním a/nebo čistě mozkovým procesem osvojování, ale bylo přenášeno prostřednictvím empirického používání smyslů, které samozřejmě zahrnují dotek a manipulaci s předměty.

Výsledky jsou tak ohromující, že dokonce v testu kontrolovaném odborníky i samotnou Montessoriovou dosáhly postižené děti vyššího skóre než ty, které jsou považovány za normální. Pokud by se však naprostá většina lidí s takovým výsledkem spokojila, neplatí to pro Marii Montessoriovou, která má naopak novou, hybnou myšlenku (z níž vychází idobře posoudit jeho výjimečnou lidskou hloubku). Výchozí otázka, která se nabízí, zní: " Proč by stejnou metodu nemohly využívat i normální děti? "Na předměstí Říma pak otevřel "Dětský dům", jedno ze svých prvních středisek.

Zde se o tom píše v dokumentu, který vypracoval sám Montessori institut:

Maria Montessori byla také spisovatelkou a své metody a zásady vyložila v mnoha knihách. V roce 1909 vydala zejména knihu "Metoda vědecké pedagogiky", která byla přeložena do mnoha jazyků a díky níž získala metoda Montessori celosvětový ohlas.

Žil v různých částech Evropy, než se po pádu fašismu a skončení druhé světové války vrátil do Itálie.

Zemřel 6. května 1952 v holandském Noordwijku u Severního moře. Jeho dílo žije dál díky stovkám škol, které byly založeny jeho jménem v nejrůznějších částech světa. Na jeho hrobě je nápis:

V 90. letech 20. století byla jeho tvář vyobrazena na italských bankovkách v mili lirách, kde nahradila tvář Marca Pola, a to až do vstupu jednotné evropské měny v platnost.